Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přírodní drama u pramenů Vltavy: (zase) zde usychají stromy

8. 08. 2009 18:40:18
Turisticky oblíbené prameny Vltavy nedaleko šumavské Kvildy se za poslední rok změnily téměř k nepoznání. Vody z podzemí je stále dost, přesto okolní lesy chřadnou. Hlavním původcem však v tomto případě není člověk. Obnova lesa v první zóně národního parku probíhá pod taktovkou drobného podkorního hmyzu s tajuplným jménem lýkožrout...
Usychající les u pramenu Vltavy - zkáza nebo nadeje?Usychající les u pramenu Vltavy - zkáza nebo nadeje?Miroslav Kutal

Pětimilimetrový brouk lýkožrout smrkový patří do skupiny kůrovcovitých brouků, nazýváme ho proto někdy kůrovcem. Přestože brouků z této skupiny existuje kolem tří stovek druhů, jen málokterý dokáže napadat a zabíjet živé stromy. Jeden z nich je právě „náš" lýkožrout smrkový, přesněji jeho larvy, které se několik týdnů až měsíců živí chutným lýkem. Tímto vodivým pletivem, procházejícím těsně pod kůrou, stromy vedou vyrobené cukry a další organické látky. Pokud larvy přeruší lýko po celém obvodu kmene nebo ho zcela vyžerou, stromy začnou usychat.

Lýkožrout smrkový
chodbicky_kurovec.jpg

V běžných hospodářských lesích, kde se les pěstuje hlavně pro ekonomický zisk, je kůrovec považován za škůdce a lesníci proti němu vedou nelítostný boj. V přírodních lesích je však kůrovec důležitou součástí obnovního cyklu horského lesa. Běžně napadá především starší a oslabené stromy, a tak v lese prakticky neexistuje smrk, který by zemřel „stářím“. Pokud ho nevyvrátí nebo nezlomí vichřice, dřív nebo později se stane obětí kůrovce. A nakonec i vyvrácený strom, který se nemůže bránit ronící pryskyřicí, brouci rychle kolonizují.

V přírodních horských lesích, které v našich zeměpisných šířkách rostou zhruba nad 1100 metrů nad mořem, vždy převažuje smrk. Podmínky jsou zde drsné: půda je většinou chudá na živiny, nízká teplota v hustém podrostu málokdy během roku umožní dokonalý rozklad mrtvé organické hmoty (staré jehličí, listí, větvičky). A tak se „surový humus" v lese hromadí a každých dvě stě až tři sta let smrky, které vyčerpaly většinu živin, začínají chřadnout. Oslabené stromy napadá kůrovec, ty podléhají, shazují jehličí a do prosvětleného lesa se dostává světlo a teplo. Nahromaděné jehličí, větve a kmeny začínají konečně lépe tlít a nová generace lesa, doteď čekající v hustém zástinu lesních velikánů, právě dostává svou životní šanci. Teď u pramenů Vltavy, i všude jinde, kde po milióny let rostly smrkové lesy, kůrovec pomáhá odejít starým smrkům, aby uvolnily místo mladým...

Umírající a rodící se les u pramenů Vltavy

Les u pramenů Vltavy není dokonalý prales. Z minulosti jsou patrné lidské zásahy, ale malé stromky tu ve větší míře určitě nikdo nesázel. Po tisíce let se les obnovoval za pomoci kůrovce bez přímého vlivu člověka. Mezi lety 1860 až 1880 po větrné a následné kůrovcové kalamitě byla velká část vykácena: ze 70 hektarů se zachovalo jen asi 2,5 hektaru původního pralesa. Ty jsou dnes součástí nejpřísněji chráněné první zóny Národního parku Šumava. (Mimo bezzásahová území ta jsou asi na 20 % národního parku – se proti kůrovci intenzivně zasahuje, aby se zabránilo jeho šíření do hospodářských lesů. Tomu však v 90. letech nezabránily ani intenzivní zásahy na takřka na celém území národního parku. Mnohem více šíření kůrovce ovlivňuje počasí, množství potravy a přirození predátoři.)

Usychající stromy působí nezvykle, pro něhoho navzdory modré obloze možná smutně. Pohled na přirozenou smrt stromů nám lesníci běžně nedovolí spatřit. Ale když se nedíváme jen do nebes, vidíme zvolna se rodící život...

 

Pohled do nebes přes suché stromy
Pohled na suché stromy (obnovující se les)

Holoseče a polomy, které vznikly v průběhu 90. let na Černé hoře (kde pramení Vltava) a v jejím okolí však většinou nikoho nepřekvapí. Podobné obrázky známe z běžných hospodářských lesů.

 

Holoseč poblíž Černé hory

Co je tedy horší? Pohled na les, který uschnul přirozeně nebo ten, který vykácel člověk pilou?


Pohled na uschlý les na německé straně
Pohled na člověkem vykácený les na české straně

V minulosti se právě intenzivní zásahy proti kůrovci – kácení napadených stromů – staly příčinou rozsáhlých polomů. Částečně vytěžený les otvírá cestu větru, který pak snadněji shazuje sousedící části lesa. Právě tak vznikly polomy na Černé hoře, které až k pramenům Vltavy v roce 2007 posunul orkán Kyrill.



Polomy nad prameny Vltavy

Les v okolí Pramenů ale ani po útoku kůrovce není mrtvý, odumřelo jen svrchní stromové patro. Nejmladší stromky brouci nenapadají, pod kůrou je obaluje jen malá plocha lýka. Díky tomu, že se v první zóně proti kůrovci nezasahovalo, mladé smrčky čekající v podrostu neponičily lesnické stroje a bez poškození zůstala i „placenta" nového lesa - půda. Stojící pahýly také chrání sousední lesy před náporem větru, poskytují alespoň částečný stín a zadržují vlhkost.

Obrozující se les u pramenů vltavy

Naproti tomu na holoseči lesní prostředí prakticky zaniká. Na přímém slunci se více daří trávě a mladé stromky zvyklé na silný zástin dlouho nepřežijí; umělé zalesňování je většinou zdlouhavé a nákladné.

Holoseč/polom na Černé hoře

Často můžeme vidět, že mladé smrčky vyrůsatají na mrtvém dřevě – tlejících kládách nebo pařezech, z nichž čerpají živiny. Semenáček smrku je navíc v prvních letech vysoký jen několik centimetrů a hustá tráva by jej brzy zadusila. Jeho šance se zvyšují na tlejícím dřevě nad úrovní terénu. Tímto způsobem se horské lesy ponechané samovolnému vývoji klasicky obnovují a není proto žádoucí, aby byly suché stromy z prvních zón národního parku vyváženy.

Mladé smrčky na tlející kládě

Pozornému oku také neuknikne, že ne všechny vzrostlé smrky podléhají útoku kůrovce. Také u pramenů Vltavy zůstal nejeden zelený smrk. Podle štíhlých korun můžeme odhadnout, že se jedná o původní horské ekotypy (odolnější proti náporu větru a sněhu). Napříkad statný smrk u cesty, přestože musel být poškozen výstavbou asfaltovéhp povrchu, byl zřejmě natolik vitální, že kůrovci odolal (nebo si na něj brouci vůbec netroufli). Právě tyto stromy jsou pak zásobárnou semen pro novou generaci lesa, která bude více nebo minimálně stejně dobře přizpůsobená místním podmínkám jako současný porost.
Mladé smrčky na tlejícím pařezu
Statný smrk u pramenů Vltavy: žije navzdory asfaltu i kůrovci

Datlík tříprstý na suchých stromech u pramenů Vltavy
Suchý les není mrtvý – mrtvé je jen dřevo. Kromě zmlazujících se smrčků v něm žije více druhů živočichů než ve „zdravém“ zeleném lese. Dvě třetiny z ohrožených druhů hmyzu jsou například vázány právě na mrtvé dřevo. Mrtvá hmota se totiž neumí bránit a stává se snadným potravním zdrojem pro rozmanité lesní rozkladače. A rozkladači jsou zase lákladlem pro predátory. Přímo u turistické stezky, kde denně projdou stovky turistů, není vzácností pozorovat datlíka tříprstého. Tento šplhavec je specialistou na kůrovce, ale i ze suchých kmenů, které už kůrovec opustil, vytesává jiné tučné larvy. V běžném hospodářském lese, kde jsou někdy až s přehnanou důsledností odstraňovány všechny suché stromy, druhy vázané na mrtvé dřevo nenachází vhodné podmínky.

U pramenů Vltavy tak vcelku nerušeně pokračuje přírodní koloběh horského lesa. Proměnu, kterou urychlil silný vítr a kůrovec, tak můžeme pozorovat přímo před očima. Suché stromy časem opět podroste zelený les. Kdo nevěří nebo nemá trpělivost, může mezitím navštívit „zážitkové stezky“ na Březníku nebo Trojmezné na Šumavě nebo Lysou horu v Beskydech, kde nový les v bezzásahovém režimu roste po „kůrovcové obnově“ 5–10 let. Unikátní pohled na mladou generaci lesa představuje také Národní park Bavorský les na německé straně hranice, kde se zdržují lidských zásahů již od roku 1983.

Autor: Miroslav Kutal | sobota 8.8.2009 18:40 | karma článku: 32.59 | přečteno: 4738x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 2. Jak často si chlapi navzájem poměřují penisy?

Odpověď na tuhle otázku je opět poměrně jednoduchá, i když nutno přiznat, že přímočarost dotazu je zdánlivě zavádějící.

20.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 311 | Diskuse

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 14.43 | Přečteno: 456 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 17.19 | Přečteno: 465 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 7.88 | Přečteno: 339 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 827 | Diskuse
Počet článků 10 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2817
Vystudoval systematickou biologii a ekologii, od roku 2002 působí v Hnutí DUHA, především v olomoucké místní skupině. Zabývá se především ochranou a monitoringem velkých šelem, ochranou lesů a zeleně. V současnosti je také doktorandem Ústavu ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.